Motýlek - Papillon

"Od této chvíle jste majetkem Správy káznice ve Francouzské Guyaně. Až si odpykáte svůj trest ve vězení, tak ti z vás, kteří dostali osm let a víc, zůstanou v Guyaně, jako dělníci a osadníci, po dobu odpovídající jejich původnímu trestu… Tak se Francie zbaví lidí jako jste vy! Francie zavrhla vás všechny jak tu stojíte! Zapomeňte na Francii a oblékněte se…"

Těmito slovy začíná děj vynikajícího filmu Franklina J. Shaffnera z roku 1973, v němž legendární Steve McQueen předvádí jeden z jeho nejpamátnějších hereckých výkonů, coby odsouzenec na doživotí Henri Cherriére, alias Motýlek, v originále: Papillon.

Fyzické McQueenovo herectví, doplňované vychytralou intelektuálností, ztělesněnou vždy perfekcionistickým Dustinem Hoffmanem, v kombinaci s krutými kulisami exotické trestanecké kolonie, kam francouzský stát "odsouval" od poloviny osmnáctého století těžké zločince (například i slavného Alfreda Dreyfuse), ve mně kdysi zanechalo hluboký dojem. Krátký a rázný proslov ředitele věznice k nahým galejníkům čekajících na loď, která je dopraví do nechvalně proslulého zámořského departmentu, nejobecněji známého jako Ďábelské ostrovy, dává divákovi od začátku na vědomí, že tahle stanice je konečná. O to větší sílu představuje skutečnost, že film byl natočen na základě autobiografického vyprávění skutečného trestance Henryho Cherriéra, který své vyprávěn sepsal na stránky školních sešitů v roce 1969 – tedy pouhé čtyři roky před natočením filmu. To vypovídá o tom, nakolik bylo jeho vyprávění poutavé. A vpravdě hollywoodské…

Nedlouho potom, co jeho dílo vyšlo, se ozvalo mnoho a mnoho hlasů, jenž jeho vzpomínání zpochybňovalo. Ať se už jednalo o bývalé spoluvězně, či bachaře, nebo tehdejší obyvatele Guyany, kteří s Cherriérem přišli do styku. Dnes je již téměř jisté, že Cherriére si mnohé situace a události přibarvil, či jen začlenil vyslechnuvší příhody ostatních spoluvězňů do svého životního příběhu. Víme s určitostí pouze to, že pan Cherriére byl vězněn na Francouzské Guyaně a že se mu podařilo prchnout. Ať je pravda kde chce, nic to nemění na monumentálnosti a působivosti jeho díla, které se vyznačuje výrazným literárním talentem, silnými nosnými myšlenkami, mnohovrstvým humanistickým přesahem a v neposlední řadě i vrchovatou mírou dobrodružství.

Od chvíle, co jsem film shlédl, jsem toužil třímat v rukou jeho předlohu. Kdo by byl řekl, že shánění tohoto díla bude mít co do času a trpělivosti skoro srovnatelné paralely s příběhem samotného Motýlka. Má hrdě vlastněná edice (nyní již kompletní a kompletně přečtená) pochází z roku 1991 (tedy ještě z dob Československé federativní republiky), jako druhé vydání z nakladatelství Československý spisovatel v edici Spirála. Nakladatelstvím bylo vydáno v nehodné lepené vazbě, která už nese známky prvního stupně vydání salátového. S oběma "sešity" jsem proto musel zacházet s mimořádnou opatrností. Darem a víceméně velkou náhodou se ke mně nejdříve dostal druhý díl. O nějakých osm let později se ke mně ještě větší náhodou dostal díl první ze stejné edice, který mi léta ležel doslova před očima, ale já o něm neměl ani potuchy. Další roky trvalo, než na příběh podobného tématu přišla ta správná nálada. Zajímavý příběh kolem shánění a přečtení Motýlka se uzavřel teprve nedávno a já mohu jen konstatovat, že nehledě na fakta v něm uvedená, to bylo jedno z nejlepších děl, která jsem kdy četl.

Co nebude pro nikoho žádným velkým překvapením je, že knihy jsou z pochopitelných důvodů mnohem bohatší co do postav i "příběhu". Co už možná překvapením bude, že film se od knih diametrálně liší jeho pojetím a následným rozuzlením. Film slouží především jako ukázka nezdolného souboje jednotlivce s krutým vězeňským systémem, knihy jdou ve svých myšlenkách mnohonásobně hlouběji. Film je natočen velmi klaustrofobicky a především se zaměřuje na samotné fungování kolonie. V knihách se dobrá půlka událostí odehrává mimo mříže a je překvapivě světoběžná. Prostřednictvím Motýlkových dobrodružství navštívíme nemalou část severního okraje Jižní Ameriky a zavítáme zčásti i do Karibiku.

Motýlek ve svém poutavém vyprávění vyváženě kombinuje popis zvláštností místní fauny a flóry, ale nezanedbává ani popisování zvyklostí a způsob života tehdejších obyvatel, s nimiž se na svých "cestách" potkal. Příběh, který by se měl podle obecného povědomí odehrávat především za zdmi trestanecké kolonie, tedy pojímá obrovské množství prostoru. Což film nijak nezohlednil. Dobové reálie, popisované tehdejším současníkem, na stránkách barvitě ožívají a je cosi neodolatelného na tom, vydat se na návštěvu zpět do minulosti.

Knihy zároveň (to je na nich nejhodnotnější), nabízí i bohaté vnitřní monology, často velmi filosofické. Jsou kombinací svérázné životní moudrosti, ale otírají se i hluboká témata, jako je například svoboda, lidství, nezištnost, síla přátelství, nebo naopak krutost, bezcitnost, pokrytectví a nenávist. Motýlek často glosuje chování lidí kolem i své vlastní. Nejsme tudíž ochuzeni o přednes jeho motivací, nebo postřehů vůči druhým. To z něj nečiní jen "pouhého" mukla, maniakálně toužícího po útěku, ale i bystrého pozorovatele a kronikáře lidských povah. A právě tento paradox na čtenáře křičí z celého vyprávění – že v podstatě obyčejný grázlík a – pokud to situace vyžaduje – drsný a nekompromisní chlap v sobě ukrývá více lidskosti a porozumění, než se nachází v jeho věznitelích, nebo "spořádaných" lidech, na které při svých cestách narazí. Cestách vpravdě dobrodružných. Nechybí riskantní námořní plavby na vratkých člunech, nebezpečné a vyčerpávající cesty džunglemi a městečky, rozsáhlé plánování opětovných útěků a hromada improvizace, když se něco z plánu nevyvede. Je to zábavné, je to čtivé, je to napínavé a Motýlkovi nelze nefandit ať už si o něm myslíme cokoliv, nebo si nejsme jistí, co z jeho vyprávění je pravdou a co čirou fabulací. Jedno platí stále: příběh vás vtáhne a nepustí.

Nejsilnějšími a zároveň nejzajímavějšími pasážemi beze sporu patří popis života mezi místními indiány, který se od toho "civilizovaného" tolik liší, ale ve své "primitivnosti" je mnohem bohatší a šťastnější. Hotovým thrillerem se potom stává popis pobytu v přísně střeženém vězeňském blázinci, nebo – z filmu velmi dobře známého – pobytu na samotce, na které je vězni přísně zakázáno mluvit, či vydávat jakýkoliv jiný hlasitý zvuk pod hrozbou drakonického trestu. Toto vězení ve vězení láme charaktery a činí z lidí zlomené šílence. Podrobný popis psychologických dopadů na příčetnost vězněných lidí je ještě mrazivější, než samotná představa. Připočtěme k tomu velmi omezený příděl jídla, kterému navíc chybí vydatnost a máme zaděláno na opravdu nepěkné shnití za živa. Nebo alespoň na kurděje, které Motýlka z nedostatku vitamínu C, postihnou.

Toto "sešitové" dílo má jednoduše co nabídnout a není v něm jediné hluché místo, až na možná trochu pomalejší rozjezd. Barvitost událostí je proměnlivá a často se při čtení i od srdce zasmějete, či vám naskočí husí kůže při uvědomění si reality zdejšího prostředí. Žánrově těžko zařaditelné dílo, které si bere z každého zaměření tak trochu něco, zůstane jednou z nejčtivějších knih, se kterými jsem se setkal a všem zájemcům vřele doporučuji, aby si opatřili svůj soukromý výtisk… nudit se nebudete.